Dneska
jsem se bavila s jednou spolužačkou a zjistila jsem, že přestala sledovat Humbook a už jí nezajímá,
protože se změnil. Měla dost dobré důvody a jak jsem nad tím přemýšlela, tak
jsem si řekla "Udělám první článek o Humbooku a jak ho vidím já".
Rozhodně nečekejte můj popis toho dne, tomu se budu věnovat příště. Tak jdeme
na to a začneme hezky od začátku.
Humbook sleduji od prvního ročníku a zatím jsem
byla na každém. Tuto super akci jsem našla na instagramu (jak jinak), když jsem
ještě byla pouhá knihomolka, co sleduje tak pět booktuberů a konec. V té době
mi nešlo o nic jiného, než si najít kamarády, kteří mají stejné zájmy (To víte,
malý osamělý teen knihomol). U prvního ročníku bylo poznat, že je první a ne
úplně ve všem promyšlený ale byla tam ohromně vidět ta snaha, odhodlání a
potenciál vybudovat něco dalšího pro knihomoly. To mě přimělo jít i na druhý.
Druhý ročník byl zase o něco větší a lepší.
Rozhodně jsem nečekala, že se to až tak posune. Zvětšení prostorů, více
místností na program, jídlo venku. Hrozně jsem si ho užila a odcházela jsem s
tím, že pokud bude další ročník, musím jít. A bum, za rok tu byl zase další
Humbook, třetí ročník a ten byl... mega úžasný. Kam se to všechno posunulo. Z
malých prostorů se Humbook přestěhoval do Kongresového centra, měl nabitý
program, ambasadorky (Ty možná byly už dřív, ale nějak si to nevybavuji, takže
tím chci říct, že už byl větší přehled, kdo byl a taky v oznámeních), místo
dvou autorů najednou čtyři, chill zóna, oddělaná autogramiáda atd.
I můj pohled na tuto akci se trošku změnil,
protože jsem se zařadila do řad bookstagramerů. Už to nebyla akce jen pro
zábavu, ale chtěla jsem se i něco přiučit a zjistit, jak lidi zaujmout, ale
stále dělat bookstagram po své. Což díky programu šlo. Program jsem si
dokonale naplánovala. A víte co? Vůbec mi to nevyšlo, protože se pár věcí
pokazilo. Ale vše špatné je pro něco dobré. Nebudu vám popisovat, co se stalo,
ale dopadlo to tak, že na Humbook jsem musela jít sama, bez kamarádů, mezi
tolik lidí. Ale nakonec jsem poznala hrozně super lidi, kteří se mě ujali.
Jedním tím človíčkem je i Nikča (Mikis book), která je teď mým velkým knižním
parťákem. Z třetího ročníku jsem odcházela, celá rozčarovaná, spokojená, dojatá
a bylo jasné, že další rok musím jít zase.
A na
scénu přichází Humbook 2019. Od tohoto ročníku jsem měla velké očekávání a
věřila, že bude stejně dobrý jako minulý, no... Začátkem roku se vybíraly
ambasadorky a výběr byl docela zajímavý. Každá holčina měla něco do sebe. Já
upřímně sledovala pouze 8 z nich (Holky sleduji normálně, ale ty informace jsem
u nich přeskakovala). Zdálo se mi totiž, že těch pár holek do toho dávají víc
úsilí než ostatní. Nechávají si na tom záležet a snaží se být originální.
Když se
oznámily ambasadorky, nastalo čekání a to přesně na Humbook stage. Stage byla
letos opravdu velká a pěkně udělaná, ale program mě nezaujal. Jedním velkým
nedostatkem byla ochrana před deštěm, moc lidí, moc malá střecha, výstaviště
daleko (Nebo aspoň v tom slejváku vám přijde, že je kilometry daleko). Ale
jinak si myslím, že to bylo fajn a jestli bude i příští rok, tak jí zase určitě
vylepší.
Po SK se oznámil první host - Mary E. Pearson. Nebyla jsem z toho
odvařená, ale ani zklamaná (Minulý rok jsem nebyla odvařená ani z De Castella a
nakonec měl po Pavlovi a Petře nejlepší přednášku a už se na Divotvůrce těším).
A potom se nám zdálo (O Humbooku jsem si psala s více lidmi), že se totálně nic
neděje a začaly první pochybnosti a spekulace, co se kruci děje. Ale pořád jsem
věřila, že to má nějaký důvod a že za tím bude velká pecka. Potom přišlo
oznámení druhého autora Jaye Kristoffa (Sorry nevím, jak se to skloňuje) a to
většina lidí mohla umřít radostí. Já jsem si koupila teprve teď Nikdynoc a jsem
na to zvědavá. Takže jsem z dalšího autora taky nebyla odvařená.
Následovali
sponzoři a potom zase ticho. To velké čekání bylo zvláštní a nikdo nevěděl, co
čekat. Oznámení českých autorů nebylo letos žádný trhák, až na Pavla Renčína,
protože ten má vždycky super přednášky. A potom se zase čekalo a čekalo a
najednou bylo stanovené datum lístků. Ale kde byl zbytek informací, nebo to
bylo opravdu všechno? Dozvíme se ještě něco? V naší parta skupině začaly debaty
a pochybnosti o epičnosti dalšího ročníku rapidně vzrostly, dokonce se několik
lidí rozhodlo nejet, že to za to nestojí. Jisté pochybnosti padly i na mě a
říkala jsem si, jestli mám dát za setkání s kamarády 400 něco, když to jde i
zadarmo. Tak nastalo těžké rozhodování. Autoři nezájem, program nezájem,
kupování knih nezájem. Vážně jediná věc, která byla rozhodující byli lidi.
Nastal
den prodeje lístků... masakr a trošku průšvih. Kdo je ale zvyklý na kupování
lístků na koncerty, s tím trošku mohl počítat. Stránka se jednoduše přetížila,
zasekala, možná spadla a byl ohromný problém koupit lístek (I normální se kvůli
tomu sekal). Nastala panika, smutek, naštvanost, celkově humbok a přišla
obrovská vlna otázek "Kde jsou VIP lístky ?" "Jak mohly lístky
za minutu zmizet?!" atd. Já si naštěstí koupila normální a dál to
neřešila, kromě vyjádření na stories, že se některý lidi chovají, jako malé
děti. A potom zase čekání a trošku doufání, jestli se v programu ještě něco
neobjeví. Když už byl ale program pevný, věděla jsem, že se už ničeho nedočkám.
Přesto jsem se ale těšila. Při čekání jsem si zkracovala chvíli děláním
cosplaye, pomáhání s vymýšlením Chodníkconu a
kreslením záložek.
Nastává den Humbooku 5. října. Knihomolové vstávají
brzy, všichni se těší na ostatní, na autory a na plno dalších věcí. Upřímně, já
nebyla schopná vylézt z postele, ale představa krásného dne a ranní kávy, byla
až moc lákavá. Ve vlaku jsem potkala Valču (Začítárna) a ta byla tak
natěšená a pozitivní jako vždy, že tím nakazila celé okolí. V tu chvíli jsem
myslela, že ten den nemůže mít chybu. Na Humbook jsem jela o dvě hodiny dříve a
zakotvila s kamarádkou v Costě, protože jsem potřebovala kafe a kreslila jsem
kámošce ruku (Šla za Cinder, takže jsem jí kreslila na ruku robotickou ruku,
pro upřesnění). Když jsme přicházely ke Kongresovému centru, docela jsem se
zarazila... Kde byla kruci legendární fronta?! Žádná fronta tam nebyla, což je
jako dobře, ale co si budeme docela mi chyběla, ještě když jsme nepřišly až tak
pozdě od vpouštění.
Tenhle rok měl být pro mě trošku jiný než ostatní roky
a to tím, že jsem šla zase s kamarádkou, která nedělá bookstagram a je normální
knihomolka, tak jsem se obávala, jestli tyhle dva světy (Normální kamarády a
kamarády z bookstagramu) dokážu propojit a nikoho nezanedbat. Celý den jsem po
Humbooku běhala, hledala lidi, povídala si, rozdávala záložky, fotila se a
prostě jsem si užívala tu přítomnost všech knihomolů, kteří si jako každý rok
přišli užít ten velký knihomolský den jako já. Když jsem vše oběhala, tak
jsme se už okolo 17 hodiny vydaly směr domov.
Teď si asi říkáte
"Nemělo to chybu, užila si to, konec" Ale teď přijde to ALE. Když
jsem se otočila, abych si vyfotila na rozloučení nápis, jako minulý rok, tak
jsem necítila ten pocit, že příští rok musím znova. Nebyla jsem smutná, že ten
den končí. Jediné co mi bylo líto, bylo to, že některé lidi zase dlouho
neuvidím. Jinak jsem byla už jen utahaná a chtěla domů. Ano ten den byl super,
ale rozhodně ne kvůli programu, kvůli autorům, ale kvůli lidem! Nebýt lidí, tak
po obědu jdu asi domů.
Letošní ročník byl něco jako druhý ročník,
plný testování a několika přešlapů. Zkoušel se zde například stánek, který má
za mě velké plus. Sice byla fronta, ale vevnitř se nikdo nemačkal a mělo to o
dost větší řád. Akorát si myslím, že by bylo ještě dobré udělat z toho ještě
trošku bludiště, aby se muselo ke kase přicházet postupně. Další možnost je dát
merch zvlášť. Celkově by se to ještě urychlilo a lidi, který šli jen pro něj,
by nemuseli stát tu dlouho frontu u kas. Dále se mi líbila spolupráce s
nakladatelstvím Crew, protože se do programu zařadily komiksy a byla to zase
příjemná změna.
Chill zóna- někde tam prý byla,
já jí osobně nenašla. Někdo mi říkal, že byla v přízemí u šaten, ale opravdu
nevím a když už tak, proč byla v přízemí, když vše je v patře. Dost z nás mělo
štěstí a ulovilo místo u Loydu, ale ostatní měli smůlu a tak vzniklo kempování
za sálem na koberci, kde bylo docela šero a nebyl tam ani klid, protože tam byl
vstup do sálu. U tohoto trošku přemýšlím, proč se to neudělalo, jako minulý
rok. Chápu, že prostor, kde dřív toto místo klidu bylo, byl workshop a ještě
ten den byla i jiná akce, ale opravdu se nenašlo nahoře ani jedno místečko?
Klidně i za tím sálem, jen tam dát třeba nějaké deky, židle a možná zkusit
rozsvítit.
Okolo druhé hodiny začal vznikat i problém s jídlem, moc
lidí, jeden bar a pokud jste neutekly z přednášky, tak už jste toho jídla moc
nestihli. Chápu, že zařizování občerstvení, není zrovna lehká věc, plus asi
nějaké podmínky, co má kongresové centrum, ale kdyby se tam ještě nějaký stánek
s jídlem přidal, nikdo by se nezlobil. Navíc jsem slyšela, že se špagety nedaly
jíst, ale nemohu potvrdit.
Další problém byly sály. Proč byly přednášky s menším ohlasem
ve velkém sále a ty větší v malém? Lidi potom byly namačkaný vzadu, mezi dveřmi
a brzy se vydýchal vzduch, tak jsem radši z přednášky utekla. Příště by to
chtělo udělat nějaký průzkum ohledně zájmu o přidat to k podmínkám, pro
vybírání sálu.
Jak už jsem psala o několik řádků zpět, tenhle ročník mi
přišel, jako ten druhý a to testovací. Ale trošku si za to můžu sama, a ti co
viděli tyto chyby, tak ty asi taky. Měli jsme prostě trošku větší očekávání, po
minulém ročníku a zapomínáme, že Humbook potřebuje nějaký prostor na zkoušení
nových věcí, aby se mohl posouvat. Určité přešlapy tam asi nemusely být, ale co
už, navíc každá trošku větší akce má nějaké mouchy. Rozhodně tímto nad
Humbookem hůl nezlomím, ale počkám si, jak to půjde dál. A navíc, další ročník
je už pátý, tak se třeba dočkáme nějaké bomby, ale to je ve hvězdách.
Doufám, že pokud se vám něco nelíbilo, napsali jste to do
zpětné vazby (Já to tak udělala.), protože je to důležité pro další roky a není
správné mlčet, pokud se vám něco nelíbí a dá se to možná změnit. Takže pokud
máte něco na srdci, jděte jim to do té vazby hodit (Pokud to ještě jde.). A já
doufám, že se zase uvidíme na příštím Humbooku, a že z něj budeme
nadšený.
Jinak doufám, že se vám můj první článek aspoň trošku líbí a
snad se brzy uvidíme u dalšího, nějakého víc pozitivního. A rozhodně budu ráda,
když mi napíšete, jak vidíte Humbook vy. Já mám určitě ještě pár věcí na srdci,
ale ty sem nebudu motat, protože nesouvisí s festivalem, ale spíše s Humbookem,
jak profilem a jak se reprezentuje. Taky mi můžete napsat, co byste chtěli
dalšího (Recenze, tvoření, názory), můžete mi to napsat do komentářů, tak i
na instagram.
A teď k
těm mínusům. Největší mínusy byly podle mě, chybějící instagraf a chill zóna. Letos místo instagrafu bylo velká foto
stěna, kde vás vyfotili a potom se to vytisklo. Něco jako instagraf, ale tady
je chyba v tom, že se musíte vyfotit před tou stěnou a ne si to tam poslat.
Tudíž žádné momentky a hlavně, jak tam dotáhnout všechny lidi, které na fotce
chcete, aniž byste jim nenarušili program. Přemýšlela jsem, proč tam nebyl a
napadá mě jen, že tam nebyl, kvůli velkému množství tisku. Pokud jsem se
trefila, tak by stačil nastavit nějaký limit, lidi by to (snad) pochopili.
Vaše Procházka mezi řádky- Monča
Komentáře
Okomentovat